Pondělí, 22. ledna 2001

Jo, po čtyřech měsících vyřizování, telefonování a shánění konečně sedíme v letadle, které směřuje z Vídně do Kuala Lumpur a po deseti denní přestávce pokračuje do australské Sydney. Letíme už asi tři hodiny a právě přelétáváme nad Černým mořem. Let je to velice klidný a letecká společnost je velmi slušná a štědrá, já jsem dostal piva až nad hlavu a Andy se krmí zmrzlinou. Také letadlo je fakt super, je to snad první let, kdy nemusím přemýšlet, kam bych schoval svoje dlouhé nohy, místa je tu opravdu dost.

Přistáli jsme v Kuala Lumpur. Je tu šílené horko. Letiště mě velmi mile překvapilo, protože je moderní a jezdí tady automatická jednokolejka, které spojuje terminál SATELIT s hlavním terminálem. Taky mě potěšil počet míst pasové kontroly. Nemusí se tady vůbec čekat a když mi přiletěly kufry, tak jsem byl úplně spokojený. Cesta z letiště do centra KL trvá asi hodinu, teda když není velký provoz. Jezdí se tu po levé straně, dosti rychle a nebezpečně. Blížíme se ke Kuala Lumpur a konečně jsem uviděl dvojčata, z dálky nevypadají zas až tak veliké, no ale podle původce mají přes 400 metrů.

úterý, 23. ledna 2001 - pátek, 26. ledna 2001

Kuala Lumpur

Kuala Lumpur má normálně něco přes milion obyvatel, ale vzhledem k oslavám čínského nového roku (GONK XI), klesl počet lidí ve městě asi o 600 tisíc. Lidé, hlavě Číňané odjíždějí na tyto svátky do svých rodišť za svou rodinou. Čínský nový rok nám trochu zkomplikoval život, protože jsou dva dny volna a většina obchodů, ty které patří Číňanům, a banky jsou zavřené.

První náš cíl bylo nádraží, potřebovali jsme zajisti lístky do Singapuru. Udělali jsme dobře, že jsme si je zamluvily co nejdřív, protože kvůli svátkům jelo míň vlaků a ten náš byl úplně plný. Lístek 1. třídou stojí 68 RM (malajský ringgit).

Nejznámější dominantou Kuala Lumpur jsou slavná dvojčata (mrakodrapy). Tato budova má přes 400 metrů výšky, vlastní ji společnost Petronas a slouží jako obchodní centrum a hlavně jako kanceláře vlády. Během cesty nám taxikář vykládal jak byly věže postaveny, tvrdil, že o výstavbu se ucházely dvě stavení společnosti, jedna japonská a druhá korejská, no a aby nedošlo k rozepřím, stavěla každá firma jednu věž. Podle taxíkáře jsou obě perfektní, vše co je v Kuala Lumpur bylo podle něj perfektní.

Taxikář nelhal, ta stavba je geniální, kov a sklo. Má jen jednu vadu a dosti podstatnou vadu, není totiž možné dostat se až nahoru. Veřejnost smí pouze k místu, kde jsou obě věže spojené mostem. Bohužel ani tam jsme se nedostali, protože denně se vydává jen 800 lístků, které jsou zadarmo, ale je třeba už dvě hodiny před prodejem, jít a stoupnout si do řady a doufat, že nějaká vstupenka zbude.

Nic naplat, na dvojčata jsme se nedostali. Druhá pozoruhodnost KL je telekomunikační věž, údajně jedna z nejvyšších na světě. Na tuto stavbu je možné vyjet výtahem za 8 MR, který výškový rozdíl 300 metrů překoná za 20 vteřin. Na věži je otáčející se restaurace, kde je třeba se týden dopředu objednat, a vyhlídkové patro, odkud si člověk prohlídne celé město.

KL je poměrně levné město, taxík stojí 5-10 Kč/km a večeře v Chinatown je za padesát. Po městě je nejlepší cestovat taxíkem, jezdí tu i autobusy a jednokolejka, ale taxikář Vám vždy povykládá o městě a taky má nejlepší přehled kde se co děje. Taxík je sice levný, ale nesmí být velký provoz, protože v tom případě se přepne taxametr a neměří kilometry, ale čas a to vyjde dráž.

Lidé v KL jsou velmi ochotní a prakticky všichni mluví anglicky. Jejich životní úroveň je střední, možná a něco málo lepší než u nás. Najít práci tu není problém, každý koho jsem se ptal odvětil „kdo není líný, ten se má dobře“. Na ulicích jsem viděl pár trochu opilých lidí, kteří oslavovali Nový rok, kdyby viděli jak to vypadá u nás, tak by se divili. Taky bezdomovci tu nejsou, jen za městem je pár plechových domků. Lidé, kteří mají nemenší příjem – méně než 1000 MR (asi 10000 Kč!!!) mají nárok na státní byty, kde platí jen vodu a elektřinu. Tyto domy vypadají jako naše paneláky, jen byty jsou prý dosti malé. Nepodařilo se mi zjistit jaká je tu kriminalita, ale vzhledem k k tomu, že většina oken má mříže, se tu občas něco ztratí.

Nejzajímavější část města je bezpochyby čínská čtvrť, kde podle hotelového recepčního, mělo být vše zavřeno, ale opak byl pravdou. Člověk se musí zeptat, alespoň 3 lidí, aby měl trochu pravdivou informaci. Už jsem viděl několik takových čtvrtí po celém světě (N.Y., L.A., S.F., BKK), ale tahle zatím vede. Vaří, smaží, suší a prodává se přímo na ulici. K sehnání je zde široký sortiment zboží, hlavně co se týče potravin – desítky druhů hub, sušené maso, kachny, různé druhy nudlí, zelenina,…. Zdejší Číňané jsou velmi přívětivý, ochotní a mluví taky anglicky. Pokud má člověk rád jejich jídlo bude velmi, spokojený, jídelnímu lístku sice nejde moc rozumět, ale vše je moc dobré. Čínské jídlo není ani ve stejné restauraci nikdy stejné, což vyplívá ze způsobu přípravy, kuchař nabírá vše obří naběračkou, snad i včetně koření. Příprava jídla je tu jedno velké představení, kuchaři přímo tancují kolem plotny, vzduchem lítá zelenina a se sporáku šlehají plameny, pokaždé když přidá trochu oleje, celá pánev včetně jídla je jeden oheň. Jediná vada čínské čtvrti, může spočívat v tamějším ovzduší, ale bez toho by to nebylo ono.

Z dalších památek je tu Sultan Abdul Palác, což bylo za dob anglické nadvlády britské řídící centrum pro Malajsii. Jsou tu taky botanické zahrady, velké motýlárium a největší ptačí park, vše je pohromadě a toto místo se nazývá Lake park, který se v této době přestavuje a dodělává. Pěkný je rovněž královský palác, ale ten není přístupný.

Závěrem je KL opravdu hezké město, kde se v současnosti hodně staví. Město žije 24 hodin denně. Lidé jsou tu milí a usměvaví. Je tu levně a teplo …. úplný ráj!

pátek, 26. ledna 2001

Singapur

Brzo ráno (7.30) jsme odjeli vlakem do Singapuru, zamávali jsme dvojčatům a vyrazili, jenomže o trochu dřív, nevím jak, ale nějak jsem si myslel, že vlak odjíždí už o hodinu dřív. Na nádraží jsme měli přes hodinu času, který nám docela rychle utekl. Mají zde pár obchodů a restaurací, ve které se moc dobře nevaří.

Jeli jsme první třídou, protože jsme měli obavy o kvalitu vlaku. Náš vagón byl poměrně starý a špinavý, myslím, že druhá třída byla daleko lepší a novější. Malajské vlaky mají i třetí třídu, ale ta v naší soupravě nebyla. Ve vlaku je zadarmo čaj a kafe, které je snad s karamelem a není ani trochu dobré. Kolem tratě je zajímavá příroda, úplný prales, banány, palmy, jakarandy,… Sem tam je tu i nějaký potok, u kterého je většinou nějaké varování, pokusím se zjistit co vše tady žije.

Dorazili jsme do Singapuru, nádraží je tu malé, má tři koleje, a je špinavé. V průvodci jsem našel nějaké možnosti ubytování, ale když jsem to zkoušel obtelefonovat, tak mi odpověděl jenom jeden hotel, South – East Asia Hotel, poněkud dražší, ale alespoň je blízko centra. Vystáli jsme si 50-ti minutovou frontu na taxíka a odjeli se ubytovat. Cena hotelu moc neodpovídala kvalitě, no na tři noci, proč ne. Zbytek dne jsem prospal, protože jsem byl dosti unavený a taky pořádně nachlazený z vlaku, nebo spíše z mrazícího boxu.

pondělí, 27. ledna 2001

Ráno jsme vyrazili do města, nejprve jsme se chtěli nasnídat. Taxík nás odvezl do čínské čtvrti, bohužel do té horší části, byl tam smrad a špína, něco nechutného. Poté co jsme se nasnídali, jsme zamířili do botanických zahrad, které mají být podle průvodce a podle našeho táty moc velké a pěkné. Zahrady opravdu stojí za vidění, člověk tam může strávit klidně celý den, byl to jeden z nejlepších parků, které jsem viděl. Součástí zahrad je i největší sbírka orchidejí na světě, 12000 druhů a jeden hezčí než druhý. Podstatnou část parku zaujímá i původní prales, kde je kupa ptáku, kteří se dosti hlasitě projevují. Zahrady jsou opravdu úchvatné (hned jak to bude možné, uveřejním nějaké fotky).

Nejznámější oblast Singapuru je nejspíš Sentosa Island. Je to takový větší ostrov, na kterém je zábavní středisko, taková obdoba Disneylandu. O Sentose říkají místní, že je to perfektní místo, no popravdě nic moc a velké fronty. Dobré je si s sebou vzít plavky, protože jsou tu pláže, teplé moře a několik beach-volejbalových kurtů. Jediné místo na Sentose, které má něco do sebe je mořské akvárium, viděl jsem jich už několik, ale tohle je asi nelepší. Najdete tam bezpočet mořských druhů a obří akvárium s tunelem, vše je dobře a anglicky popsané. Po prohlídce akvárií se jede na delfíní show, která nestojí opravdu za nic a navíc po jejím skončení se všech 200 přihlížejících chce nacpat do jednoho autobus, protože ví, že na další se bude čekat hodně dlouho.

Zapomněl jsem zmínit, že na Sentosu jsme přijeli lanovkou, pro dva stojí asi 25 Singapurských dolarů a je včetně vstupného na ostrov, jízdného jednokolejkou a vstupného na pár atrakcí, které za moc nestojí. Lanovka má tři stanice Mount Faber (odtud jsme vyjeli), věž World Trade Centra a Sentosa Island. Při zpáteční cestě je vhodné vystoupit v prostřední stanici, protože na Mt. Faber nejezdí autobusy a taxíka tam taky není možné stopnout.. Na taxíka u World Trade Centra jsme čekali něco přes hodinu, protože je tam taky přístav, kde zrovna přistála nějaká osobní loď, tudíž se tam vytvořila nekonečná řada.

Taxíky v Singapuru jsou dvojího druhu, drahé a ještě dražší. Ty ještě dražší jsou většinou bílé mercedesy, ale někdy to můžou být i jiné typy aut. Ty levnější s poznají lehce, je na ně velká řada a dlouho se na ně čeká. Taxíka si lze objednat taky telefonem, ale jen objednání stojí 70 Kč. Nejvýhodnějším způsobem dopravy je metro, tady se mu říká MRT, je čisté, má krátké intervaly a jezdí skoro všude. Autobus je taky jedna z možností, ale vyznat se v jízdním řádu neumí ani místní, takže člověk riskuje, že dojede úplně jinam, než předpokládal.

Singapur je jedno velké obchodní středisko a nic víc, taky je tady podstatně dráž než v Malajsii. Je tu pořádné horko a z klimatizace se člověk akorát nachladí. Do Singapuru nemá smysl jezdit na víc než tři dny. Taky čínská čtvrť není nic moc, je sice veliká, ale dohromady v ní nic není. Slavná je čtvrť zvaná Malá Indie, ale nedoporučuje se tam chodit po setmění.

podělí, 29. ledna 2001

Na letišti jsem pochopil, proč stál taxík tolik, stojí tady asi 100 prázdných taxíků čekajících na zákazníky, údajně tam čekají až tři hodiny ve frontě. Do města nejedou, protože by musely platit mýtné na dálnici sami, namísto toho, aby ho zaplatil zákazník. Letiště je dobré žádné fronty na odbavení, kupa obchodů a internet zadarmo, co víc si při čekání na letadlo přát.

Kota Kinabalu

Kota Kinabalu je asi 400 tisícové město, ve kterém skoro nic není, jen pár drahých hotelů a pár nákupních středisek. Turisty sem láká klid, potápění a především národní park, který je něco jedinečného.

Náš první den jsme věnovali odpočinku, protože jsme byli oba utahaní jako koťata. Druhý den ráno jsme vyrazili na objížďku města. Jeli jsme sami dva v dodávce a k dispozici nám byl řidič a průvodce. Měli jsme štěstí, protože nikdo jiný s námi nebyl. První jsme zamířili k místnímu muzeu, které je rozdělené na dvě části. První tvoří velký počet různých bambusových a palmových stavení, každé reprezentuje styl bydlení jednotlivých kmenů žijících na Borneu. Lidé na Borneo přicházeli z Filipín (piráti), Indie, Číny, kontinentální Malajsie a z jiných částí Asie. Z velikosti stavení a bohatosti jejich někdejších oděvů lze vyčíst, jak který kmen byl bohatý a jak žil.

Nejzajímavějším stavením byl velký dům jednoho z kmenů, v jehož středu byla umístěná jakási bambusová trampolína, která sloužila jako taneční parket, nad kterým byla na stropě zavěšená nějaká cennost. Při tancování všichni skákali do rytmu a člověk, který byl uprostřed se snažil doskočit a strhnout věc nad ním.

Největší část domu obvykle zabírala místnost pro hosty, kterých se mohlo sejít na svatbě až sto. Rovněž architektura domů je zajímavá, spojování jednotlivých kmenů, pokrývání střechy, zajištění dveří a stavba strážních věží. Domy byly většinou na pilířích, protože většina kmenů byla rybáři a bydlela v blízkosti řek. Pod domem se chovala drůbež, prasata a někdy i vodní buvol, který se využíval při práci a taky jako platidlo, třeba za nevěstu.

Druhá část muzea se zabývá historií jednotlivých kmenů, jejími zvyky, odkud přišly, jejich jazykem,… Je tam taky vystavená spousta hudebních nástrojů, vydávajících roztodivné zvuky, dobové oblečení, nádobí, zbraně a staré mapy, podle kterých největší část Bornea kdysi zaujímala Brunej.

Velkou část expozice zaujímá příchod Angličanů a Číňanů, kteří přišli s Brity, protože kmeny žijící na Borneu odmítly platit daně a hlavně pracovat pro Angličany. Na druhou stranu UK a Austrálie osvobodily Borneo při druhé světové válce od Japonců. Spojenecká vojska sice tenkrát vybombardovaly půl ostrova, s čímž bylo spojeno hodně obětí na vlastní straně, ale i tak jim byli (a asi ještě jsou) tamní občané vděční. Zajímavé je přečíst si staré britské noviny určené pro Borneo, které mají i mezinárodní přílohu a lze z nich hodně vyčíst.

středa, 31. ledna 2001

Národní park Kota Kinabalu (KK), byl naší celodenní náplní. Je to překrásné místo s velkou řadou ojediněle se vyskytujících rostlin a živočichů, o kterých jsem ani netušil, že by něco takového mohlo existovat. Park tvoří hora KK a džungle, ve které jsou největší masožravé rostliny, největší květiny kvetoucí jen tři dny za pět let a rostoucí z poupěte velikosti hrášku, hmyz až 20 cm velký, stromy s hořlavými plody a spousta jiných rarit.

Hora KK má přes 4000 metrů a lze na ní vylézt s průvodcem bez speciálního vybavení. Normálnímu člověku cesta nahoru a dolů trvá dva dny. Jednou za rok se pořádají závody v lezení a nejrychlejší borci to sprintují tam a zpět za necelé tři hodiny!!! Během cesty nahoru člověk projde pěti pásmy od pralesa po horské pustiny, uvidí ty největší láčkovky a jiné zvláštní rostliny, opice, možná nosorožce a po raním vstávání se mu otevře výhled do širokého okolí. Park Kota Kinabalu je skvělé místo, s možností ubytování a informačním střediskem. Vzhledem k místním cenám, nevelkým počtem turistů a blízkosti moře je to ideální místo na dovolenou.

čtvrtek, 1. února 2001